3 knihy roku 2019

13:39

Vybrala jsem 3 knihy, které mě v roce 2019 oslovily. Dvě z nich jsem přečetla už zkraje roku, třetí v prosinci. Musím přiznat, že 2019 byl pro mě čtenářsky slabší rok. Dařilo se mi předtím přečíst 2‒3 knihy za měsíc, nyní to byla zhruba kniha a půl. Čtenářský cíl mám pro rok 2020 jasný. Číst víc. :-)



John Williams ‒ Stoner


Na Stonera jsem narazila naprostou náhodou, a to na hlavní stránce Databáze knih, kde se objevila díky tomu, že k ní jiný čtenář zrovna napsal komentář. Zaujala mě obálka se siluetou vousáče i název. Přečetla jsem si anotaci a hned se koukla, jestli ji jiný uživatel neprodává. Byla tam. Objednala jsem.

Hlavní postavou je William Stoner, jehož kroky sledujeme od okamžiku, kdy začíná studovat na zemědělské univerzitě. Jeho srdce ale začne tíhnout k literatuře a on změní obor. Jsme na začátku 20 století. V knize se nedějí žádné dějové zvraty, přesto jsem se nemohla odtrhnout. Stoner je tak čistý člověk, že není možné jej v konfliktech s jeho manželkou nelitovat a nefandit mu, když konečně narazí na lásku. Od určité části mi bylo jasné, že nemůžu počítat s happyendem, ačkoliv tragickým bych konec taky nenazvala. Záleží na úhlu pohledu.

Stoner se stal jednou z mých nejcennějších knížek ve sbírce. Ukazuje mi, jak může člověka naplňovat láska k jeho práci a současně jak je důležité umět říct ne a vytrhnout se ze spárů nefungujícího vztahu.

William Stoner se ve třiačtyřiceti letech učil to, co se ostatní muži učí v mnohem nižším věku: že osoba, kterou člověk miluje na začátku, je jiná než ta, kterou miluje na konci, a že láska není cíl, ale zdlouhavý proces, během něhož se dva lidé navzájem poznávají.


Scarlett Thomas ‒ Konec pana Y


Konec pana Y začíná fádně: sebedestruktivní holka zabývající se myšlenkovými experimenty. Od experimentů dojde k praxi, z čehož jsem byla rozpačitá. Ovšem magický realismus je něco, pro co mám slabost, a navzdory pocitu roztěkanosti vyprávění se skoro 450stránková kniha četla dobře.

Pohybujeme se mezi světy i mezi žánry magického realismu, fantasy, symbolismu... Tato spisovatelka má pro mě úžasnou schopnost psát srozumitelně o složitých tématech fyziky, matematiky, filozofie, a to v každé knize, kterou jsem od ní četla. Co jí bere body, tak nepovedené obálky od nakladatelství Host, které vypadají jako fantasy pro puboše. A nebo jsou...? :-)

Otázka na konec: Kdybyste měli možnost vracet se do minulosti a měnit ji, využili byste ji i za cenu, že byste mohli přijít o život?

Přicházíme do zahrady. Je to ta nejdokonalejší zahrada, jakou jsem kdy viděla, je zde více stromů, než jsem kdy viděla, a na jejím okraji se jako zrcadlo třpytí řeka. Pomyslím si, že dává smysl, když vědomí začíná v zahradě, protože se koneckonců vyvinulo z rostlin. A podívám se na Adama, ale nemůžu už mluvit. Asi nemůžu ani myslet. U řeky stojí strom a my jdeme k němu. A potom pochopím.


Aleš Palán ‒ Raději zešílet v divočině


Tuhle knihu není potřeba dlouze představovat. Formou rozhovorů se setkáme s několika lidmi, kteří žijí stranou shonu všedního dne moderního člověka. Každý příběh je úplně jiný. Zatímco někdo sem utekl, někdo se tady narodil, někdo byl odjakživa pobuda, někdo byl úspěšný podnikatel, někdo buduje, někdo přežívá... Tato kniha a lidí v ní mě naprosto uchvátili svou otevřeností a bezprostředností.

Cítíš se svobodná?
Se svobodou to je stejné jako se samotou. Je to vnitřní stav. Svobodný se můžeš cítit v jakékoliv situaci. Dobře chápu, že žijeme v materiálním světě, a snažím se najít polohu, abych v něm mohla svobodná zůstat, a přitom si dělat, co chci. Někdo se může cítit svobodnej ve fabrice, jinej bude na louce se zvířatama jako ve vězení.

Jaké byly vaše knihy roku 2019 a na které se chystáte v příštím roce?

Mohly by se ti líbit tyto články

0 komentářů

Instagram